• Gaute Heivoll - Než shořím

    Norská knižní událost roku 2010 právě vychází v českém překladu!
  • facebook

    Málokdy se nám podaří komunikovat přímo s tím, komu jsou naše knihy určeny. Buďme v kontaktu!
Nakladatelství Vakát

Doppler byl člověk "normální", pak spadl z kola a teď je "nenormální".

Milena M. Marešová rozhlas.cz/kultura/literatura

 

Doppler byl člověk "normální", pak spadl z kola a teď je "nenormální". V čem spočívá rozdíl mezi těmito dvěma polohami? "Normální" Doppler měl kdesi v Norsku "dobrou práci a prima rodinu a velký, vkusně renovovaný dům." Ten "nenormální" klidně leží na lesní cestě, pozoruje své okolí a zjišťuje, že "obvyklá směs nejrůznějších složitých pocitů a myšlenek, povinností a plánů je pryč" - najednou je "všechno jenom les." Kniha Doppler je v pořadí pátým literárním počinem úspěšného norského spisovatele Erlenda Loea (nar. 1969). Originál knihy vyšel v roce 2004 a v následujícím roce bylo vydáno jeho volné pokračování Náklaďáky Volvo. 
 
Loeův příběh je specifickou rekapitulací současného světa z pohledu průměrného muže na prahu středního věku. Kniha je aktuální postmoderní výtvor, pojatý jako formálně lehký, příjemně a plynně se posouvající děj, postavený do protikladu k obsahu, jenž sleduje osud vlastně tragický. Hlavní hrdina prožívá vnitřní krizi a zároveň osvobozující uvolnění od svázanosti konzumním světem.
 
Ústřední postava - Doppler - se nevydává na cestu, neplánuje, nepřemýšlí nad marností svého počínání a životního stylu - to přijde až později. Jemu se změna prostě přihodí. Spadne z kola, a tím jako by se prolomil do jiného světa, náhle jako by se v něm protnuly dvě rovnoběžky - je to alogické, nemožné, ale stane se to. Doppler vstupuje do podivného přírodního světa "za zrcadlem", kde nachází opravdovost. Jeho dřívější život ztrácí nejen smysl, ale jako by se stal neskutečným. Jde sice o muže s minulostí, ale uloženou v jiném světě. Naopak téměř přízračný svět "v lese" je onou pravou skutečností a životní podstatou: "Byl jsem na všech těch běžných místech a dělal jsem běžné věci, co lidé v Oslu dělávají, a pak se mi najednou les otevřel a přijal mě. Adoptoval mě."
 
Loeovo vyprávění o člověku, který radikálně změnil směr svého bytí, je svého druhu podobenstvím o zásadním rozporu v lidském životě, o krizi, která vytrhává člověka ze zajetých kolejí a vrhá ho do neznáma. Současně ale není úplně jisté, jestli je zde popisován skutečný únik před konzumní, uspěchanou, pilnou realitou, anebo je to vše jen vysněný kontinent, do něhož muž ve středních letech uniká před tíží stereotypů. Jednotlivé zážitky se sice řetězí od listopadu jednoho roku do května roku následného, ale možná je to jenom fantazie spoutaného vězně, tuláka po hvězdách jednadvacátého století, neboť některá líčení zní neuvěřitelně a realita se v nich jaksi surreálně deformuje a posouvá. Sebestředná ústřední postava nereprezentuje ekologickou touhu po záchraně devastovaného světa, spíš je to výzva k hledání kousku osobního místa v přelidněném prostoru.
 
I když Dopplerův příběh ubíhá svižně a je vtipný, někdy až groteskní, je v něm ukrytá i velká dávka existenciálního smutku a celek se stává jakousi poémou o osamělosti a vykořenění. Jediným přítelem hlavního hrdiny se stává mladý los, jehož zvířecí matku Doppler zabil nožem proto, aby nezemřel hlady. Zvíře je podivně lidské, ale člověk se kupodivu nestává zvířeckým – spíše se úplně vytrácí. I když se jeho osamělé vyhnanství zalidňuje, dokonce přítomností vlastního malého synka, Doppler svoji identitu už asi nenalezne. Zůstane, ať už v lese nebo ve městě, podivínem a smutným klaunem.
 
Erlend Loe, Doppler, Vakát, Brno 2007, překlad: Kateřina Krištůfková, str. 132.
 


© 2011 Vakát s.r.o.
| RSS |