• Gaute Heivoll - Než shořím

    Norská knižní událost roku 2010 právě vychází v českém překladu!
  • facebook

    Málokdy se nám podaří komunikovat přímo s tím, komu jsou naše knihy určeny. Buďme v kontaktu!
Nakladatelství Vakát

Kromě vody, která plyne a vše mění a ničí, je vše ostatní v jeho světě nestálé.

BoboKing pro www.knihovnice.cz

 

Knihy „Doppler“, „Naivní.Super“ či „Ryba“ jsou všechno tituly, které mají jedno společné – norského autora Erlenda Loeho (1969). Mám to štěstí, že všechny se mi dostaly „do rukou“ a mohl jsem si literární mistrovství tohoto populárního severského autora vychutnat.
Jestli bych měl najít jedno slovo, které by jeho tvorbu nejvíce charakterizovalo, tak mi v hlavě bliklo ABSURDITA – absurdní logika, absurdní chování, absurdní činy, absurdní hrdinové. Možná se to těžko vysvětluje, ale je to pojem, který mi ke všem jeho knihám nejvíce pasuje. Nemyslím to jako termín spojený s fantastickými výjevy, ale s naším světem, který není vždy logický. A o nelogičnosti světa či jeho obyvatel pojednává snad ve všech svých knihách. Doppler chce žít v lesích, lovit a živit se bez peněz, pro nás absurdní, ale proč ne? V knize to jde. V „Rybě“, románu, který bych spíše charakterizoval jako dospělácká kniha pro děti, či dětská kniha pro dospělé, je absurdita jasným prvkem. A protože byla napsaná pro dětské čtenářstvo, je to více absurdita ve smyslu fantastická.
I nejnovější české vydání jeho díla, román „Fakta o Finsku“ (orig. Fakta om Finland, 2001), má k absurditě taky velmi blízko. Hlavní hrdina, opět bezejmenný, je svobodný muž v nejlepších letech, o kterém můžeme jen říci, že je to brožurkář. Termín mi doposud neznámý, který ale znamená člověk živícího se psaním reklamních brožurek. Už to samo je neobvyklé. Obchody ale moc nejdou, a tak přijme zakázku na reklamní brožuru o Finsku, která by přilákala davy Norů – turistů do této země tisíce jezer a rozsáhlých lesů. Absurdní je ale fakt, že náš hrdina se k Finsku nikdy ani nepřiblížil. Ale pro takového mistra brožurkáře to nebude snad velký problém. Ale problémy jsou. Nejen že má zakázaný vstup do knihovny, ale potřetí si nechal odtáhnout komunální službou auto a s tím je pak spojený problém, že milý hrdina se zamiluje. V době, kdy má podat intelektuální výkon na brožuře velký problém. Ale to je možná silný pojem. Ona osoba, úřednice z odtahové služby, zvoucí se jen Sestra, se musí starat o mladšího bratra spolčeného se skinheady, který si říká po hrdinovy ze severských ság Skarphedin. Ovšem jeho největší problém je jeho fobie z vody. Slovíčko plyne jako voda se v textu objevuje snad na každé stránce.
Co čtenáře napadne hned po prvních stránkách, je otázka duševního zdraví hrdiny. Je to normální? Jeho myšlení, jeho logika, vše je divné, absurdní. Kromě vody, která plyne a vše mění a ničí, je vše ostatní v jeho světě nestálé. Lže, kdy se to jen hodí, kde se to jen hodí, a sám se do svých bajek zamotává.
Je to obdobné jako v autorových jiných dílech. Konfrontace něčeho jiného s naší realitou, z čehož pak vycházejí absurdní konce. Vznikají tak příběhy plné netradičního humoru, mistrně schovávaného ve střetech hrdinova světa se světem okolním.
Po stylistické stránce je to jednolitý text psaný v ich formě, který mi v mnohém připomínal texty B. Hrabala. Nekonečné dlouhé věty, ve kterých přechází z jednoho tématu k druhému. Ale hned na to heslovité větičky (O Finsku. Pro Nory. O to jde.) To za absence rozlišení přímé řeči. Text vypadá skutečně jako jeden slovní monolit.
Příběh se prezentuje jako humoristický román, což si myslím je možná trochu nadnesené. Jako „Doppler“ je to velmi specifický humor, při kterém až trochu mrazí. Všechny čtenářské příznivce Loeho, ale vůbec moderní severské literatury, kniha „Fakta o Finsku“ snad potěší stejně jako mne.
 


© 2011 Vakát s.r.o.
| RSS |