• Gaute Heivoll - Než shořím

    Norská knižní událost roku 2010 právě vychází v českém překladu!
  • facebook

    Málokdy se nám podaří komunikovat přímo s tím, komu jsou naše knihy určeny. Buďme v kontaktu!
Nakladatelství Vakát

Lehce stravitelný román

Magazín Víkend DNES 19.6.2010 ,autor: Alice Horáčková

Ve své novince Tiché dny v Mixing Part pojednal norský spisovatel Erlend Loe manželskou krizi, směšné intelektuály i skoro idylické Německo. Je to ironický román s ironickým názvem: Mixing Part se totiž nejmenuje Mixing Part a tiché dny tam taky nejsou.

„Myslíš si, že Mixing Part je ten typ místa, kde lidi zavírají svoje vlastní potomky nebo potomky jiných do sklepa na čtyřiadvacet let a třítisíckrát je během té doby znásilní? - Přestaň. - Tak myslíš si to? - Nech toho. - Proboha, jen si povídáme. - Ne.“ Takové dialogy v knize obsedantně vedou divadelní dramaturg Bror Telemann a jeho žena Nina, učitelka. Jsou z Norska, mají dvě děti a dovolenou tráví v domě německé rodiny. A jelikož Baderovi neumí ani slovo anglicky, nevšimli si, že počítačový překladač udělal v jejich mailech z městečka Garmisch-Partenkirchen něco úplně jiného: Mixing Part Churches. Což se u Brora (Německo nenávidí) na rozdíl od Niny (Německo miluje) okamžitě ujme.
 
To, co se zpočátku zdá nevinným manželským špičkováním na německý účet, Loe intenzivně hrotí. Jednoduché věty, plné jednoslovných odpovědí typu o. k. či aha, čím dál výstižněji zachycují vzájemné odcizení, apatii až alergii. Nina se alespoň zpočátku snaží vztah zachránit, ale manžel jen trousí jedovatosti a utíká na záchod s tím, že musí myslet na divadlo. Postava divadelníka Brora, který neustále demonstruje svou hloubku, nadřazenost a výjimečnost, je tak kouzelně odporná, až začíná být sympatická. Její rysy však možná docení jen ti, kteří podobné osoby znají alespoň na dálku.
 
Tiché dny v Mixing Part jsou tak nejen tragikomickou sondou do rozpadajícího se manželství, ale i zdařilou parodií na příliš důležité intelektuály. Loe v nich opět šikovně ladí banalitu s absurditou a pokračuje v tom, co jde a budí úspěch. Prostý, naivní styl, máklé mužské postavy a téma životní rozkolísanosti. Scénu ovšem rozšiřuje o nové aktéry a motivy, což vyprávění jen prospívá. V Naivní. Super. jeho hrdina plul v lidském vzduchoprázdnu, v Tichých dnech už trpí manželkou, dětmi i nenaplněnými ambicemi. Nakonec v tomhle lehce stravitelném románu s přesahy ruší jen ta Brorova vysněná televizní kráska Nigella. I ty nejdivočejší virtuální fantazie totiž lehce přebije docela obyčejný vtip o „fašounské trávě“. *
 
 


© 2011 Vakát s.r.o.
| RSS |