• Gaute Heivoll - Než shořím

    Norská knižní událost roku 2010 právě vychází v českém překladu!
  • facebook

    Málokdy se nám podaří komunikovat přímo s tím, komu jsou naše knihy určeny. Buďme v kontaktu!
Nakladatelství Vakát

Loeova fraška o frackovitých čtyřicátnících

Respekt | 7.1.2008

 

Aby se člověku rozsvítilo, k tomu někdy stačí docela málo. Dopplerovi, hlavnímu hrdinovi stejnojmenného románu jednoho z nejpopulárnějších současných norských spisovatelů Erlenda Loea (1969), k tomu napomohl pád z kola. „Nemám rád lidi. Nemám rád to, co dělají. Nemám rád to, jací jsou. Nemám rád to, co říkají,“ uvědomuje si úspěšný čtyřicátník bydlící v krásném domě se ženou a dvěma dětmi, když leží na stráni s boulí na čele a po dlouhé době mu z hlavy zmizí vlezlé dětské písničky z DVD malého syna a myšlenky na barvu kachliček do koupelny. Próz o existenciální krizi středního věku, jejichž hrdinové od základů změní svůj život, vycházejí mraky. Ale málokterá se tématu chopí s takovým vtipem jako právě Loeův Doppler.
 
Nový naivista
 
Vystudovaný filmař Loe vstoupil na norskou scénu před jedenácti lety velmi razantně: svým románem Naivní. Super (česky 2005) v domovině vyvolal doslova senzaci a stal se dokonce klíčovým zástupcem uměleckého směru označovaného jako nový naivismus. Loe uspěl díky minimalistickému stylu tvořenému krátkými, údernými větami, neodolatelnému humoru a také díky osvěžujícím způsobem naivnímu pohledu bezejmenného hlavního hrdiny na svět kolem něj.
Tomu se jednoho dne rozsypou iluze o smysluplnosti života, jejž vede, a řeší své zhroucení regresí k dětským zálibám a poněkud infantilnímu způsobu vypořádávání se s problémy. Koupí si míč, jezdí na kole, skamarádí se s malým chlapcem od sousedů nebo provádí jednoduché fyzikální pokusy.
 
To hrdina Loeova románu Doppler z roku 2004 jde na svou neurózu doslova od lesa. Jednoho dne nechá na kuchyňském dřezu lístek, že nepřijde domů k večeři, a odejde bivakovat do příměstského hvozdu pod stan. Sblíží se s losím mládětem Bongem, jehož matku zabil kvůli obživě. Návrat hrdiny k pradávným instinktům lovce a sběrače ironizuje autor tím, že mu propůjčuje závislost na nízkotučném mléce a čokoládě, kvůli níž například neváhá plenit byt bývalého souseda Düsseldorfa. S podivínským alkoholikem nakonec Dopplera sblíží společný smutek ze ztráty otce, kterého za života oba vlastně nestačili poznat. Zatímco stařík s vášní pro modelování si s detailním perfekcionalismem staví v obýváku podrobnou rekonstrukci otcovy smrti při ofenzivě v Ardenách, hlavní protagonista začne na počest zesnulého vyřezávat groteskní totem.
Autor ve svých knihách popisuje takřka výhradně mužský svět. S nadsázkou popisuje ztrátu jistoty zdánlivě silného pohlaví v éře krize maskulinity. Doppler nemá k ženám ve svém okolí žádné zvláštní ohledy: neobměkčí ho prosby manželky čekající další dítě, aby se vrátil domů, a ve vztahu ke své dospívající dceři posedlé kultem kolem Pána prstenů nešetří sarkasmem. Do svého lesního útočiště nakonec vezme čtyřletého syna Greguse, který je podle jeho přesvědčení dostatečně malý na to, aby se zbavil největší nemoci civilizace, kterou je píle. Ta je pro něj synonymem jakýchkoli ambicí profesních i životních.
 
Doppler je neobyčejně zábavná kniha o krizi identity, ale nevyzrálý postoj hlavního hrdiny k jeho okolí čtenáře občas až irituje. Při četbě Naivní. Super jste mohli souznít s lehce udiveným pohledem pětadvacetiletého mladíka na komplikovanost světa. To frackovitý čtyřicátník Doppler si k vašemu srdci - vzato čistě lidsky - možná cestu nenajde.  


© 2011 Vakát s.r.o.
| RSS |