• Gaute Heivoll - Než shořím

    Norská knižní událost roku 2010 právě vychází v českém překladu!
  • facebook

    Málokdy se nám podaří komunikovat přímo s tím, komu jsou naše knihy určeny. Buďme v kontaktu!
Nakladatelství Vakát

Návod, jak napsat evropský bestseller

Petr Fischer, Hospodářské noviny, 8. 8. 2008

     Zarážející a podivné. Je možné, že to byla první a na dlouho jediná otázka, která po přečtení knihy zůstala v mysli? Tak tedy: Věděl třicetiletý Daniel Kehlmann před třemi lety, když psal svou knihu Vyměřování světa, že jeho román má potenciál stát se evropským bestsellerem, nejlépe prodávanou knihou německy píšícího autora?

 

     Je to otázka okrajová jen zdánlivě, protože přímo souvisí s hodnocením výpovědi a stylu knihy. Zohledňoval autor při psaní potřeby obrovské čtenářské skupiny, na níž mířil, anebo jen tak našel širokou střední cestu, literární dálnici, na níž se mu otevřela brána k milionům čtenářů po celé Evropě? Jinými slovy: může být dnes bestseller ještě výsledkem náhody, anebo je za ním vypočítavá práce tvůrce?

 

     Román Vyměřování světa s každou přibývající stránkou dělá dojem, že druhá možnost je správná. Zvláště když recenzent prostým kliknutím zjistí, že většina popsaných historek o slavném matematiku Carlu Friedrichu Gaussovi (o nalezení algoritmu pro součet přirozených čísel od jedné do sta, o vynálezu heliotropu atd.), který se setkává s neméně slavným Alexandrem von Humboldtem, se dá ihned získat na internetu.

 

     Kehlmann tento základ literárně moc nerozvádí, a aby čtenáře neunavoval složitými filozofickými rozbory a psychologií, pádí zběsile k závěru. I díky svižnému překladu Tomáše Dimtera kniha hladce proteče (i to je asi povinná vlastnost nejprodávanějších) – ale zůstane po ní něco? Pro potřeby bestselleru, masového čtení, není nutné, aby toho, co zbude, bylo zase tolik. V Kehlmannově případě zůstává už jen prostá informace, že existoval někdo jako Gauss, který je s Eulerem a Newtonem zakladatelem moderní matematiky. A také Alexander von Humboldt, cestoval a výzkumník, jehož vědecké úlovky plnily sbírky evropských muzeí.

 

     Teď už bez ironie je třeba přiznat, že Kehlmann nabízí o trochu víc. Dotyk s tajemným prostorem vědecké posedlosti, který většině zůstává zapovězen. Setkání s tragikomickým tápáním osvíceneckého rozumu, který marně věří tomu, že dokáže uchopit (a to znamená ovládnout a porozumět) celý svět. Podstatné je, že literatura tu zprostředkovává tajemství a že onen dotek se nikdy nepromění v pevný, skoro až bolestivý stisk, který by čtenářovi mohl způsobit otřes s nevratnými následky.

 

     Vyměřování světa začíná být zajímavé až ve chvíli, kdy se střetnou osudy obou vědců – zápecníka Gausse, který si vystačí s putováním uvnitř sebe, a cestovatele Humboldta, hnaného touhou položit nohu na každé místo světa – ale právě v této chvíli román fakticky končí. Strávíme spousty hodin na Humboldtových výpravách po zeměkouli, ale na tu nejdůležitější, na výpravu za smyslem, autor čtenáře nevezme.

 

     Kehlmannův román vycházející ze zajímavé historie takový potenciál měl. Ale to by autor musel jít jinými stezkami. Per Olov Enquist, který je Kehlmannovým viditelným vzorem, sice také nepíše složitě, ale z jeho historických výprav zůstává silnější dojem. Pro poměření stačí vzít do ruky Enquistovu Návštěvu osobního lékaře nebo Knihu o Blanche a Marii. I tady je cítit bestsellerový potenciál, ale rozhodně ne tak pečlivě vyměřený.



© 2011 Vakát s.r.o.
| RSS |