• Gaute Heivoll - Než shořím

    Norská knižní událost roku 2010 právě vychází v českém překladu!
  • facebook

    Málokdy se nám podaří komunikovat přímo s tím, komu jsou naše knihy určeny. Buďme v kontaktu!
Nakladatelství Vakát

Příliš dobře vyměřený svět

Respekt 18.2.2008 , autor: Tereza Brdečková

 

Daniel Kehlmann je zázračné literární dítě: ve dvaatřiceti má za sebou už osm knih, vysokou prodejnost, důležité literární ceny. Svůj první román Beerholmova představa (1997) publikoval ve třiadvaceti. Sebezpytování je mu cizí. Zajímá ho věda, historie, posedlost poznáním. Je rozený vypravěč, vzdělaný, zvídavý, komunikativní. Jeho Vyměřování světa (2005) se stalo senzací: milionový náklad v němčině, překlad do více než čtyřiceti jazyků, recenze v Guardianu, Washington Post, Libération.
Jen výjimečně se přitom vynoří otázka: je Kehlmann opravdu tak skvělý spisovatel, anebo je spíš produktem PR oddělení velkých nakladatelství?
 
Cesty ven a cesty dovnitř
 
Vyměřování světa splétá životní příběhy dvou géniů německé vědy. Alexandra von Humboldta, přírodozpytce, který si musel na všechno sáhnout, procestoval divoké končiny Nového světa a mimo jiné položil základy moderní geografi e. A matematika Carla Friedricha Gausse, který nesnášel cestování, prožíval objevná dobrodružství ve vlastní hlavě a jediná praktická věc, kterou potřeboval, byl pravidelný sex.
S Humboldtem se Gauss setkal až ve stáří, přestože oba žili stejnou posedlostí: změřit, zvážit, spočítat, prozkoumat, dešifrovat, neponechat světu jediné tajemství. Proto se také jejich dráhy často křížily, zvláště pokud šlo o geometrii. Do protikladu k pomalému tempu pozdního klasicismu staví Kehlmann svůj vtipný telegrafi cký styl, který každou situaci oholí na kost. „Za půl roku v Andalusii prozkoumal Humboldt všechno, co nemělo nohy a strach, aby před ním uteklo. Měřil barvu nebes a teplotu blesků, vážil jinovatku, ochutnával ptačí trus a sestoupil do jeskyně mrtvých.“
Kehlmannovu ironii vůči legračním rysům obou vědců vyrovnává jeho snaha postihnout podstatu démona objevování, který po staletí hnal lidstvo kupředu. Tady je také třeba hledat příčiny masového zájmu německých čtenářů o Kehlmannovy knihy. Němci dnes s oblibou pátrají po dějinných kapitolách, na které mohou být po všech stránkách pyšní, a národní identita je módní téma. Historie vědců narozených za Fridricha Velikého a dožívajících v době sjednocení se k tomu skvěle hodí. Dva geniální praotcové, kteří ve stejné době nezávisle na sobě a bez příkazu shora měří svět - to je prostě skvělé téma pro bestseller.
Problém ale je, že na literárně významnou knihu to nestačí, a upřímně: dostává-li Kehlmann tolik cen, je to spíš smutné. Od Goetha přes Kleista, Manna až ke Grassovi byla základem německé prózy bohatá struktura a duchovní hloubka. To ale u Kehlmanna nenajdeme: je vtipný, ale prázdný. Stalo se módou tvrdit o stručných a chladných knihách, že jsou minimalistické. Jenže minimalismus původně znamenal maximálně zjednodušit formu a budovat vnitřní napětí. Kehlmannův minimalismus je elegantní a prvoplánový a neutkví zkušenému čtenáři pod kůží.
Kvalitu knihy totiž nakonec měříme tím, že nám něco z ní zůstane kolovat v krvi. Až bude Kehlmannův čtenář posedle rozebírat v garáži motorku, přemýšlet o nekonečnosti vesmíru anebo vymýšlet počítačový program, nevzpomene si nejspíš ani na jedinou řádku či obraz z Vyměřování světa. Škoda. Mohla to být velká kniha, takhle je jenom obyčejně dobrá.
 
Q Daniel kehlmann: vyměřování světa
Přeložil Tomáš Dimter,
Vakát, 224 stran


© 2011 Vakát s.r.o.
| RSS |