• Gaute Heivoll - Než shořím

    Norská knižní událost roku 2010 právě vychází v českém překladu!
  • facebook

    Málokdy se nám podaří komunikovat přímo s tím, komu jsou naše knihy určeny. Buďme v kontaktu!
Nakladatelství Vakát

Wartburg a maďarské léto 1989

Týden, autor: Pavel Mandys

 

Recenze
 
Přesně před dvaceti lety Maďaři otevřeli hranice s Rakouskem a na místo se rozjela vlna občanů tehdejší Německé demokratické republiky. Nyní o tom píše INGO SCHULZE.
 
Ingo Schulze je autor, který by měl být českému čtenáři blízký. Narodil se roku 1962 v Drážďanech, a patří tudíž ke generaci lidí, která dospěla v osmdesátých letech, tedy v době, kdy už socialismus byl udržován jen rozbujelým bezpečnostním a propagandistickým aparátem, jeho ideologii věřili jen zatvrzelí, ekonomicky se hroutil, ale zároveň se tvářil, že tu bude navěky či přinejmenším ještě hodně dlouho. Lidé kolem dvaceti, kteří ještě neměli založené rodiny, a navíc to byli Němci, se nutně museli zaobírat myšlenkami na únik. Schulze sám sice neemigroval, ale ve svém rok starém románu tyto pocity zkusil převyprávět.
Adam je dámský krejčí, který občas podlehne nadšení svých zákaznic, když je jeho modely nadobyčej zkrášlí, a „spustí“ se s nimi, Evelyn je jeho pohledná partnerka, které se nedaří dostat na vysněné studium dějin umění a ponižuje se jako číšnice. Když Adama nachytá s jednou zákaznicí, o deset let starší a deset kilo těžší, místo společné dovolené s Adamem se k „maďarskému moři“ Balatonu vydává se svou kamarádkou a jejím bratrancem, který žije v Německu západním a je do Evelyn zakoukaný. Adam je pronásleduje ve starém wartburgu až do Maďarska, kde se všichni různě scházejí a rozcházejí; ještě k nim přibude stopařka Káťa, která se na Slovensku neúspěšně pokusila přeplavat Dunaj do Rakouska.
Dlouho je to příběh tragikomický: vzteklá Evelyn a doprošující se Adam, partnerské rošády, trmácení se marasmem socialistických zemí, kde si každý hledí trochu přivydělat či jinak přispět (východními Němci přeplněné maďarské kempy prudce zvedají taxy za ubytování i jídlo, když se Adam ubytuje u spřátelené maďarské rodiny, hned ho prosí o nové šaty). Tahle milá a zábavná (ale nikoli plytká) část knihy končí hladkým překročení hranic, kde by se možná příběh mohl uzavřít úplně (dvaačtyřicátá kapitola má dokonce charakter happy endu). Kdyby ovšem nebylo léto roku 1989...
Schulze se přirozeně nemůže vyhnout oné deziluzi, kterou tito uprchlíci museli zakusit pár měsíců poté, co opustili své panelákové byty a trabanty: v nové zemi byli vnímáni jako emigranti ekonomičtí, zatímco hrdinové doma bourali berlínskou zeď. Zároveň jako by závěrečná třetina knihy byla trochu navíc: jistěže je od autora poctivé, že sleduje osudy svých postav dále než na rakouské hranice, román však od okamžiku jejich překročení ztrácí původní kouzlo bláznivého výletu v bláznivé době. Nikoli tempo: to je stále překotné, protože Schulze píše ze tří čtvrtin jen v dialozích, které nijak zvlášť neodděluje a nekomentuje. Občas takový dialog (či dialogy) tvoří náplň celé kapitoly a také té následující, přičemž mezi oběma je v některých případech značný časoprostorový rozdíl. Přispívá to k mimořádné čtivosti knihy a k dojmu jakési zmatenosti, jíž se vyznačují hlavní hrdinové i doba, v níž je nacházíme.
Zmatený se zdá i závěr románu. Schulze totiž osudy svých hrdinů neuzavírá, spíše je nechá rozplynout v epizodických pasážích. Kdo zná jeho povídky (v roce 2003 vydal Labyrint Obyčejný storky, soubor Berlínské bolero vyšel letos současně s Adamem a Evelyn ve stejném nakladatelství Vakát, překladatelem byl v obou případech Tomáš Dimter), ten však ví, že Schulze není milovníkem rázných point, jeho zápletky mnohokrát nemívají řešení, jen vedou k deziluzi nebo melancholii. Podobně končí i Adam a Evelyn, kteří si k tomu přibalí i bibli z rakouského hotelu a Schulze jim z ní přidá několik jinotajů. Odvahu!, vybízí se poradit autorovi: odvahu k nějakému razantnímu kroku by to chtělo. Svůj díl odvahy vyčerpala dvojice literárních hrdinů cestou - a Ingo Schulze jako by na tom byl podobně. Jeho román je skvělý v tom, jak nesentimentálně, s nadhledem a zároveň kriticky vidí předlistopadové poměry a mezilidské vztahy. Vzkaz, že ani na Západě nebyl ráj, je předvídatelný a pohledem roku 2009 dosti zbytečný.
 
Ingo Schulze: Adam a Evelyn. Přeložil Tomáš Dimter, vydalo nakladatelství Vakát, Brno 2009. 280 stran, cena 318 Kč.
 
Foto popis| VÝCHODNÍMU BLOKU ROZUMÍ. (Východo)německý spisovatel Ingo Schulze.
Foto autor| Foto: 1 Jim Rakete, 2 ARCHIV


© 2011 Vakát s.r.o.
| RSS |