• Gaute Heivoll - Než shořím

    Norská knižní událost roku 2010 právě vychází v českém překladu!
  • facebook

    Málokdy se nám podaří komunikovat přímo s tím, komu jsou naše knihy určeny. Buďme v kontaktu!
Nakladatelství Vakát

Ztracený sen o dobrodružné vědě

Týden,autor: Pavel Mandys

 

Těžko si představit méně atraktivní námět na román, než jsou životní osudy matematika Carla Friedricha Gausse (1777-1855) a cestovatele a přírodovědce Alexandra Humboldta (1767-1859). Knihy Vyměřování světa se však v Německu prodalo přes 600 tisíc výtisků.
 
Podobný úspěch je v německé poválečné literatuře dosti výjimečný a srovnatelného prodeje dosáhl naposledy před více než dvaceti lety Parfém: příběh vraha Patricka Süskinda. Vyměřování světa v roce 2005, kdy vyšlo, nadlouho vytlačilo z čela žebříčku nejprodávanějších knih v Německu dokonce knihy Dana Browna i Joanne K. Rowlingové, a co je ještě překvapivější, podobně dobře si tento román vedl i za hranicemi. Přeložen byl do čtyřiceti jazyků a prosadil se také v anglosaských zemích, kde je překladová literatura tradičně značně podceňovaná (dotáhl to až na druhou příčku v žebříčku bestsellerů New York Times).
 
A neobvyklých jevů kolem Vyměřování světa je ještě více. Autorovi Danielu Kehlmannovi bylo v roce, kdy tahle kniha vyšla, pouhých třicet let – a přesto už stihl publikovat tři romány, jednu novelu a sbírku povídek. Německá kritika ho tou dobou považovala za jeden z největších literárních talentů, publikum ho četlo. Také Vyměřování světa přineslo Kehlmannovi několik literárních cen, pouze výroční Německá knižní cena, jakási obdoba slavnější britské Man Booker Prize, mu utekla – dostal se jen mezi šest finalistů. Neboli vzácný případ shody literárních kritiků se čtenářskou masou, srovnatelný s přijetím Umberta Eca nebo Gabriela Garcíi Márqueze. V čem je ta kniha tak výjimečná?
 
 
Vyprávění bez zápletky
 
Nuže, na první pohled není tahle kniha zajímavá ničím. Kehlmann na scénu uvádí Gausse i Humboldta v roce 1818, kdy se poprvé setkávají, pak již retrospektivně sleduje jejich životní osudy do té doby. Nehledá žádné senzace, tudíž se nedovíme nic o tom, že by Gauss objevil nějaké převratné matematické principy, které utajil před světem (tedy – objevil jich dost, ale všechny zveřejnil), nebo že by Humboldt při svých výpravách po Orinoku našel poklady zapomenuté civilizace. Dokonce tu není ani žádná milostná nebo politická zápletka (v době napoleonských válek se docela nabízí), a když se na román podíváme přísněji, zjistíme, že v něm vlastně není zápletka vůbec žádná. Přímo ani nepřímo (postmoderně) se tu nepracuje s osvědčenými žánry lidového čtiva – žádný náznak detektivky, thrilleru či červené knihovny, nikde žádné temné velkolepé tajemství. Kehlmann se soustřeďuje výhradně na – do značné míry protikladné – osobnosti obou geniálních vědců v éře počínající průmyslové revoluce a nadšeného vědeckého pozitivismu. S podobnými postavami má už zkušenosti: hrdinou dosud jediné do češtiny přeložené knihy Mahlerův čas je fiktivní fyzik a matematik, který učiní převratný objev, svérázný malíř Kaminski z románu Ich und Kaminski (Já a Kaminski) pro změnu v mnohém připomíná skutečného švýcarského výtvarníka Balthuse (vlastním jménem Klossowski). Čtenář, jehož podobné životopisné romány zrovna nezajímají a knihu Vyměřování světa (přeložil Tomáš Dimter a vydalo nakladatelství Vakát) otevře jen ze zvědavosti, co na ní ti Němci mají, ovšem náhle zjistí, že je na padesáté stránce, a nechce se mu přestat.
 
Věcný, rychlý, vtipný
 
Autor, který nezaujme čtenáře napínavým dějem ani odhalováním záhady, obvykle musí strhnout stylem vyprávění, což je i Kehlmannův případ. Přitom jde o styl, který na sebe nijak nepoutá pozornost, ba dokonce je to styl, jehož kouzlo objevíme, až když „zhltneme“ několik desítek stránek, přičemž pro nás zůstává záhadou, jak se to autorovi povedlo... Dost možná Kehlmann objevil způsob psaní adekvátní jedenadvacátému století – především neuvěřitelně rychlý (ač to tak zprvu nevypadá), velmi věcný, nezdržující se metaforami, který však zároveň má nepochybné kouzlo.
To spočívá především v samozřejmém prolínání vědeckých a filozofických (mikro)disputací a groteskních scének i dialogů.
Kehlmann navíc suverénně pracuje s předpokládanou čtenářskou znalostí dobových reálií: ani ho nenapadne, aby vysvětlil, jak je možné, že Humboldt leze na nejvyšší horu světa v Jižní Americe (šlo o 6310 metrů vysoké Čimborazo, v příslušném roce 1802 považované skutečně za nejvyšší horu světa; Mount Everest byl objeven až později). Nenásilně přibližuje Gaussovy matematické úvahy a zároveň sarkasticky líčí rozpornost jeho povahy (byl to morous, ale současně ho v míře u vědce neobvyklé zajímaly ženy a také se nestyděl říci si o místo a peníze). Podobně Humboldta nechá demonstrovat ohromující navigační schopnosti a vzápětí ho ukáže jako fanatického objevitele, kterému se vyhýbají choroby i zranění a jenž stejné tempo vyžaduje také od svých průvodců, zejména pak od věčně nemocného přírodovědce Aimého Bomplanda; tomu navíc tak trochu upírá zásluhy. Kehlmann oba své hlavní hrdiny sleduje bez obdivu a s ironií, přitom z nich nedělá figurky. Nepíše žádný populární biografický román, nesnaží se o historickou věrohodnost (naopak provokuje nepravděpodobnými poťouchlostmi – jednou stránkou knihy dokonce prolétne UFO!). Kritici občas Vyměřování světa přirovnávají k magickému realismu, což Kehlmanna evidentně těší. „Snažil jsem se napsat latinskoamerický román o Německu,“ řekl v jakémsi rozhovoru. A také je rafinovaně vtipný: jeho humor není výrazně hrubý ani jemný, spočívá především v nečekaném načasování. Zejména anglosaští kritici v této souvislosti kvitovali, že z Německa konečně vzešel román, který je opravdu humorný; jakkoli to není jeho určující vlastnost.
 
Vědec hrdinou
 
Pro román je klíčová spíše atmosféra zmíněného vědeckého pozitivismu: Gauss i Humboldt jsou čelnými představiteli tou dobou se rozšiřujícího přesvědčení, že svět kolem nás a jeho jednotlivé projevy je možné změřit a popsat a následně také vypočítat a předvídat. Zejména Gauss oslní německou společnost (a získá díky tomu i dobré místo na univerzitě), když s přesností do té doby nevídanou určí místo, kde se objeví jistá vzdálená planeta.
 
Humboldt pro změnu zásobuje německý tisk zprávami ze své dobrodružné cesty málo prozkoumaným a vědecky dosud nepopsaným územím ve Venezuele a následně v Kolumbii a Mexiku. Jejich objevy a teorie (zvláště v Gaussově případě) jsou sice už příliš složité na to, aby jim běžný čtenář porozuměl, zároveň je to líčení dostatečně atraktivní nejspíše proto, že jde ještě o dobu, kdy k podobným vědeckým výkonům nebyly zapotřebí složité laboratoře a výzkumné týmy. Tehdy ještě seriózní vědci mohli být populárními hrdiny (zvláště v atmosféře propukající pruské a německé národní hrdosti), jichž si evropští vládci považovali a štědře je platili.
Z dosavadních rozborů Kehlmannova celosvětového úspěchu zatím není zřejmé, že by oblibu knihy odstartovala nějaká sociální skupina. Jistě, Vyměřování světa je přístupné všem, jako správnou postmoderně mnohovrstevnou knihu ji lze číst na různých úrovních vzdělání. Ovšem technická inteligence, tedy početná skupina vzdělaných lidí, jíž je současná umělecká literatura stále cizejší (a raději se uchyluje k populárním žánrům), ji nepochybně ocení nejvíc. Nabízí jí sen o dobrodružství vědy, který už dávno uplynul.
 
Foto popis| Daniel Kehlmann, největší mladá hvězda současné německé literatury.
Foto popis| Chimborazo. Humboldt je považoval za nejvyšší horu planety. Daniel Kehlmann umně pracuje s rozdílnou úrovní poznání světa v době děje knihy a době jejího čtení.
Foto autor| Foto: 1, 5 ARCHIV, 2-4 PROFIMEDIA. CZ
 
Foto popis| Carl Friedrich Gauss (vlevo) a Alexander Humboldt. Ve své době byli hvězdami, ale asi netušili, že se stanou hrdiny největšího německého bestselleru posledního přelomu 20. a 21. století.


© 2011 Vakát s.r.o.
| RSS |